calendrier

 

Petr Borkovec

Texte d'Auteur

 

Engelse vertaling opgenomen in Writing away from home, international authors in brussels, cahier van Het beschrijf verkrijgbaar in de boekhandel.

Originele tekst:

 

Zlodejicek

Kousek od Namesti svate Kateriny prorezavaji platany. Pet rano, tma, mrholi a nikde nikdo (ani na ulicich, ani v oknech) - jenom trojclenna ceta uz radi v korunach. Dva zaskoceni kosi tu hruzu ukosem pozoruji z chodniku (vypadaji jak zmokli potkani); holubi hejno chvili popuzene nadskakuje na svem oblibenem architravu, pak se sveze na rimsu nad pradelnou a odtud zas vzhuru na strechu Mariina lycea a tak porad dokola; straka nezne cicha ke kominu. Tri delnici v cernych teplakovych kapich a pomerancovych vestach, tri prapodivni frantiskani v nepromokavych overalech pracuji - jeden na vysuvnem zebriku, druhy na plosine, treti se nahoru vznesl buhvijak. Male motorove pily (taky oranzove) se zpevave zakusuji do vetvi, po nichz zustavaji oranzova a okrova kola; na plosine se ledabyle otaci oranzove svetlo, jde po zdech, nasobi se v oknech. Kol a skvrn na kmenech a nejsilnejsich vetvich pribyva, spilovane vetve dopadaji na dlazbu (jedna z nich vyplasila potkani dvojici), mokra kura se odlupuje a odkryva dalsi odstiny oranzi. Od strakateho kostela sv. Kateriny se ozve vasnivy ptaci napev, asi drozd - ale tma a tmavy drobny dest neustupuji a desitky skvrn, svetel, prustrelu jasne blikaji a varovne se pohupuji v prostoru namesti. Divne, zapovezene misto; rano sem nesmi; drozd umlkl.
Mnisi v korunach si me nevsimaji, kdyz v jejich modlitebne sbiram vetev seriznutou z obou stran: silnou a kratkou, mohlo by z ni byt dobre topurko sekery na stipani klasterniho dreva. Schovavam ji pod kabat a rychle zahybam kolem taverny Cyanopica na rue de la Echarpe. Mizim v desti a pod kabatem sviram tu vec, mokrou, studenou, pevne tvarovanou, to chladne zapesti, kus mramorove sochy z mestske galerie, vlci nohu ukradenou z loveckeho salonu (sklenik s bruselskym porcelanem s honebnimi motivy stal hned u dveri, pamatujes?).
Ach, tolik volneho casu v cizim meste, zaplava jazyka, ktery neznam, ocean cizich lidi i ciziho liduprazdna. V kavarne Modelg dosud zadny host, vybiram si misto s vyhledem ven (prazdna vypadovka, cekajici taxik, jehoz rozsviceny napis prekryva jmeno rohoveho cihloveho kina), a kdyz se u stolku zjevi servirka (cela v cernem, s bilou zasterou), ztuhnu. Je prece tolik podobna jednomu z mych pratel, je to jeho sestra, kterou nema. Beru servirce tvar, nacpu ji pod kabat k platanove vetvi a chvili si s ni pohravam a myslim na to, jak casto potkavam "sourozence" a "rodice" (zvlast "matky") lidi, ktere znam, a take jejich budouci i minule podoby. Za sklem se rozedniva, taxikar zhasnul jmeno biografu a v pritmi se zda, ze olizuje vnitrek auta (to si jen bradou pomaha pri obraceni dnesnich novin). Z nerezove konvicky dolevam zbytek smetany, pak si ji prohlizim, a kdyz jsem u sroubu, ktery trpelive drzi pri zivote kovove vicko (lehky tresk plechu a hustota smetany), pocitim nelibost z neodvratneho rozhovoru, ktery me ceka pri placeni. Nechci mluvit, nechci se hybat, chci se jen divat. Pozvolna, s pohledem uprenym k baru, zasunu konvicku do rukavu.
Pozdeji jdu Cirkusovou ulici a divam se na zem. Sbiram dilek strenky noze s napisem "Egypt" a vyrytou hlavou faraonova sarkofagu, vytisk BDW z minuleho tydne (jeste zavareny v igelitu), gumicku do vlasu (jsou vsude, ale tahle je cista, cerna, protkana stribrem, s nezrezlym spojnikem, bez vlasu), pretrzeny retizek stoceny v slizu kaluze a parfemovou tasticku Bvlgari, naprosto suchou, se sklady dokonalejsimi nez vsechny zlomy na domech kolem. Z cisi postovni schranky vydoluji naditou obalku s katalogem. V cinskem supermarketu uz otevreli; stopuji starsi Cinanku a davam do kosiku totez, co ona. A potom - to uz jsou v ulicich auta a straky v rue Dansaert vypadaji na pozadi bileho vzduchu jako vyprane cerne ponozky - si v butiku Cuculus koupim kopii hedvabne saly s trasnemi, kterou jsem vcera zahledl na prodavaci v jednom antikvariatu na rue du Midi.
Muj stipendijni byt je sbirka; utiram nove ulovky a pokladam je k tem starym. Podlaha pracovny je skoro plna. Ale dnes neberu predmety do rukou jeden po druhem jako to delam kazde rano. Dnes si buhviproc vsimam jen jedine, te nejuzasnejsi, kterou jsem pred tydnem ukradl v obchudku se starozitnostmi nekde pobliz konzervatore (majitel, upovidany starik, se jmenoval Sante Pezzatura; jmeno stalo v rohu vykladni skrine): africky nosorozik golias (cernobila varianta), chlupaty jako broskev, vztyceny s roztazenymi krovkami a kridly pod sklenenym poklopem, rozkrajeny a po dilcich navleceny na zlaty dratek. Cely ten nehorazny zpusob preparace ma slouzit k iluzi majestatniho letu toho brouka. Obracim relikvii proti svetlu, studuji kazdy detail a citim, jak velkolepost toho vzacneho kousku pokracuje v me hlave. Uvazuji novou salu, zamykam byt a beru schody po dvou. Uz par dni mam to auto vyhlidnute (Volvo, stribrne, takovych je tu spoustu), dratem vpacenym do faraonovy strenky odmykam, vytrhnu vnitrnosti pod volantem (tohle umim) a jemne nastartuji. Vsechno jde hladce; a kdyz na nejblizsi krizovatce sporadane zarazim na cervenou a urovnam zahyb tasky Bvlgari vedle na sedadle, citim tu zavrat, s jakou se z mozku vytraci vidina buracejiciho goliase a dela misto prvni strofe moji prvni basne v tomhle meste.

20/3/09, Brussel

 

 

Top
Passa porta
9.03.09 > 5.04.09

Bookmark and Share Retour